MUDr. Jiří Vacovský - 80,
kdo jej zná, nebude tomu věřit. Jeho fyzickou zdatnost a vitalitu mohou potvrdit přátelé, kteří se spolu s ním zúčastnili řady expedic, ať již za kaktusy nebo sukulenty. A tu výdrž, jak fyzickou, tak psychickou, má stále, mohu potvrdit a tiše závidět.
Jirka, o němž říkal jeho otec, je "rožmitálský rebel". V Rožmitále pod Třemšínem se narodil, mládí prožil v Klatovech, po univerzitních studiích strávil coby lékař rok vojny na milované Šumavě, kde při své lékařské službě i koně rajtoval. Mimochodem, Šumava to je Jirkova velká láska, kromě toho, že tam má chatu, ji mnohokrát procoural od údolí Chodské Úhlavy až po Vyšebrodský průsmyk. Po vojně působil v Sokolově jako dětský lékař a tam byl infikován místními kaktusáři k činnosti tak bohulibé, jakou kaktusaření bezesporu je. Na počátku 60. let minulého století se přestěhoval do Rokycan, kde žije dodnes. Záhy po přestěhování se zde stal členem kaktusářského kroužku, který jen tak na okraj slaví své 50. výročí. Za těch padesát let měl kroužek pět předsedů, což je, myslím, s průměrem jeden na deset let, solidním obměňováním. No a Jirka byl tím čtvrtým předsedou, mimo to řadu let působil jako jednatel. Je stále platným a velice agilním členem výboru.
Na počátku jeho kaktusaření byl přesvědčivý cecuňofil s inklinací i k sukulentům - a ty mohl mohl po roce 1989 zřít i na nalezištích, několikrát navštívil Jihoafrickou republiku, pak se tak nějak zvrhnul a začal jezdit do Bolívie a Argentiny, kde ho k údivu nás všech zlákaly sulkorebucie. Ale k mamilariím se opět vrátil a několikráte se jimi kochal při návštěvách Mexika. No, Jirka si pokoj nedá, pěstuje, vysévá, natáčí, přednáší, cestuje a rád se o vše s přáteli podělí. Ale nejen za to jsme mu my rokycanští kaktusáři vděčni. Jak jsem již uvedl, je Jirka dětským lékařem, který v kteroukoliv dobu ochotně s erudicí sobě vlastně léčil, ba i zachraňoval naše děti, později i vnoučata. Své lékařské praxi se věnuje dosud (!), i když už nemá vlastní ordinaci, zastupuje o dovolených nebo případných onemocněních své kolegy nebo kolegyně, což svědčí o kvalitě a důvěře, kterou k němu mají dnes, když jde o soukromé ordinace.
Přejeme mu, aby se ve svém střešním skleníku dlouho radoval ze své hodnotné sbírky a také aby mu tam nelezli škůdci, ať již dvounozí nebo vícenozí, ať se ještě dlouho dlouho ve zdraví těší z krás Šumavy.
A my kolem něj si přejeme, aby s námi na Hradčanech ještě vypil nějaké to řezané, aby nás obveseloval svým osobitým humorem, zkrátka, aby nám byl ve zdraví zachován ještě pěknou řádku let.
Za Rokycanské kaktusáře,
K. Mařík
